Přeskočit na obsah

Aleš Ferdinand Vratislav z Mitrovic

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Aleš Ferdinand Vratislav z Mitrovic
Rodový erb Vratislavů z Mitrovic
Rodový erb Vratislavů z Mitrovic
Prezident české komory
Ve funkci:
1656 – 1667
PředchůdceVilém Albrecht I. Krakovský z Kolovrat
NástupceJiří Ludvík ze Sinzendorfu
Narození1616
Úmrtí1669 (ve věku 52–53 let), 1672 (ve věku 55–56 let), 8. února 1669 (ve věku 52–53 let) nebo 1670 (ve věku 53–54 let)
ChoťLudmila Maxmiliana Lažanská z Bukové (od 1648)
Kateřina Polyxena z Lobkovic
RodičeLadislav Vratislav z Mitrovic
DětiEva Konstancie Vratislavová z Mitrovic
PříbuzníMaxmilián Josef z Morzinu a Václav Humbert z Morzinu (vnoučata)
Profesekomorník, České místodržitelství a Prezident české komory
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aleš, Alex, nebo též Alexandr[1] Ferdinand hrabě Vratislav z Mitrovic (starším pravopisem Alexius Ferdinand Wratislav z Mitrowicz, německy Alexius Ferdinand Freiherr Wratislaw von Mitrowitz, 1616 - 8. února 1669, 1670, nebo 1672) byl český šlechtic ze Štěpánské linie rodu Vratislavů z Mitrovic. Od mládí působil v zemských úřadech Českého království, nakonec zastával funkci prezidenta české komory (1656–1667). Na svých statcích realizoval výstavbu zámku ve Lnářích.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn Ladislava Vratislava z Mitrovic (1580–1624) a jeho manželky Anny Netvorské z Březí na Suchdole.

Aleš Ferdinand byl ještě jako nezletilý spolu se strýcem Václavem Vratislavem z Mitrovic a několika dalšími příbuznými povýšen do stavu svobodných pánů (1629). V roce 1635 byl u dvora Ferdinanda II. jmenován truksasem (číšníkem), později za vlády Ferdinanda III. dosáhl hodnosti císařského komořího (1656)[2], u dvora ale příliš nepobýval, protože se dlouhodobě uplatňoval především v zemské správě Českého království. V letech 1641–1646 byl hejtmanem Vltavského kraje, poté přešel do Prahy, kde byl radou dvorského a komorního soudu, v letech 1646–1653 byl také hejtmanem Nového Města pražského.[3] Následně postupoval ve funkcích ve finanční správě, v roce 1651 se stal radou české komory a v roce 1653 byl na zemském sněmu zvolen nejvyšším berníkem Českého království. V letech 1656–1667 byl nakonec prezidentem české komory,[4] z titulu této funkce byl zároveň členem sboru místodržících a přísedícím zemského soudu, byl také jmenován císařským radou.

Datum úmrtí Aleše Ferdinanda Vratislava je v různých zdrojích uváděno v rozmezí let 1669–1672, respektive leden 1673, pohřben je se svou druhou manželkou Ludmilou Maxmiliánou Lažanskou z Bukové v bazilice Nanebevzetí Panny Marie v Praze na Strahově.[5]

Majetkové poměry a stavební aktivity[editovat | editovat zdroj]

Nový zámek Lnáře

Původně byl majitelem panství Nalžovice na Sedlčansku, které zdědil po matce. Součástí tohoto panství byl statek Suchdol, který byl s tvrzí a dvěma vesnicemi v roce 1637 prodán Čabelickým ze Soutic.[6] V roce 1652 koupil panství se zámkem Nový Ronov. Tento majetek prodal v roce 1658 Věžníkům z Věžníkem za 30 000 zlatých,[7] v roce 1659 prodal i Nalžovice.[8] Díky tomu získal finance na své další akvizice a v roce 1659 koupil v jižních Čechách panství Lnáře.[9] Karel Tříska však uvádí až rok 1660.[10] Ještě v roce 1659 přikoupil sousední Tchořovice a v následujících letech získal také několik dalších statků (Mladý Smolivec 1664, Polánka 1664, Hvožďany 1666, Záboří 1662, Bělčice 1663).[11] Těmito obchody vybudoval doménu zahrnující přes třicet vesnic a dvě městečka (Lnáře a Kasejovice). Rozsah lnářského panství dokládá obrazová mapa z roku 1698 vzniklá až za následujících majitelů Černínů (mapa je dnes součástí sbírek Západočeského muzea v Plzni).[12]

V těsném sousedství starého zámku ve Lnářích nechal postavit nový barokní zámek, který se měl stát panským sídlem. Projektantem novostavby byl významný architekt Carlo Lurago, s nímž se Aleš Ferdinand osobně znal, Luragovo autorství je doloženo také smlouvou o provedení stavby z roku 1663.[13] Aleš Ferdinand však zemřel ještě před jeho dokončením a dvě nejstarší dcery, Marie Terezie a Eva Konstancie, panství 21. ledna 1675 prodaly Humprechtu Janu Černínovi za 180 000 zlatých.[9] Humprecht v Lnářích nebydlel[10] a vrchnost zde roku 1679 zastupoval hejtman Jan František Grejnár z Veveří. Po Humprechtově smrti v roce 1682 Lnáře připadly jeho mladšímu synovi Tomáši Zachariáši Černínovi,[9] který stavbu podle plánů stavitele G. B. Maderny v letech 1683–1686 dokončil.[10]

Kromě aktivit na panství Lnáře nechal postavit dům č.p. 1 na náměstí v Příbrami (označovaný též jako Mitrovický palác).[14]

Aleš Ferdinand neměl mužského potomka, rod pokračoval v osobách otcových bratrů Adama a Václava (1576–1635). Další bratr, Vilém Zdeněk († 19. ledna 1637), byl velkopřevorem české komendy Maltézského řádu.

Manželství a rodina[editovat | editovat zdroj]

Aleš Ferdinand Vratislav byl třikrát ženatý. Jeho první manželkou byla Salomena Benedová z Nečtin, podruhé se oženil 20. dubna 1648 s Ludmilou Maxmilianou Lažanskou z Bukové († 1669), dcerou Ferdinanda Rudolfa Lažanského.[15] Z tohoto manželství se narodilo pět dcer, z nichž Marie Ludmila a Rosálie Anna byly jeptiškami, další dcera Eva Konstancie (1655–1700) byla provdaná Morzinová, nejmladší Marie Terezie byla provdaná Paradiesová. Potřetí se oženil v roce 1669 s Kateřinou Polyxenou z Lobkovic (1650–1709), dcerou císařského rady a nejvyššího lovčího Františka Viléma Popela z Lobkovic.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Wratislaw von Mitrowitz, Maria Konstantia (1655–1700) – Kaiserhof. kaiserhof.geschichte.lmu.de [online]. [cit. 2023-02-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ Aleš Ferdinand Vratislav z Mitrovic na webu kaiserhof-geschichte dostupné online
  3. ↑ SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641–1849. Personální obsazení., Národní archiv, Praha, 2021; s. 246, 361, 427 ISBN 978-80-7469-103-4
  4. ↑ PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 389, 392. 
  5. ↑ ŠTĚPÁNEK, Jan: Rod Lažanských ve vztahu k uměleckému prostředí českých zemí; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2017; s. 302 dostupné online
  6. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 222
  7. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 353
  8. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 222
  9. ↑ a b c SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XI. Prácheňsko. Praha: František Šimáček, 1897. 326 s. Dostupné online. Kapitola Lnáře zámek, s. 253–254. 
  10. ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Karel Tříska. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Lnáře – nový zámek, s. 123. 
  11. ↑ Ottův slovník naučný, díl XXVII.; Praha, 1907; s. 1005
  12. ↑ ŠIMŮNEK, Robert: Obraz šlechtického panství v Čechách 1500–1750; NLN, Historický ústav Akademie věd České republiky, Praha, 2018; s. 85, 447 ISBN 978-80-7422-654-0
  13. ↑ ŠMILAUEROVÁ, Adéla, ČERVENKA, Vladimír: Příspěvek ke stavební historii raně barokního zámku ve Lnářích in: Jihočeský sborník historický 80/2011; Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, 2011; s. 52–74 ISBN 978-80-87311-11-0
  14. ↑ dostupné online
  15. ↑ Wratislav z Mitrowicz 2. w.genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2023-02-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • BLKÖ:Wratislaw-Mitrowicz, Alexius Ferdinand Graf – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2023-02-14]. Dostupné online. (německy) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Aleš_Ferdinand_Vratislav_z_Mitrovic&oldid=23286821“