Bedřich Utitz
| Bedřich Utitz | |
|---|---|
| Narození | 20. listopadu 1920 Vídeň  Rakousko |
| Úmrtí | 13. února 2017 (ve věku 96 let) nebo 13. ledna 2017 (ve věku 96 let) Praha |
| Povolání | novinář, překladatel, politolog, historik, knihovník a dokumentarista |
| Národnost | Němci |
| Témata | dějiny a politologie |
| Ocenění | Cena Arnošta Lustiga Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} IV. třída (1998) |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Bedřich Utitz (20. listopadu 1920 Vídeň – 13. února 2017 Praha) byl český válečný veterán a novinář.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se ve Vídni do židovské rodiny původem z Čech.[2] Ve 12 letech jeho věku se rodina přestěhovala do Prahy, protože odtud pocházel jeho otec. V Praze studoval německé reálné gymnázium ve Štěpánské ulici a odmaturoval v září 1938.[1] Dne 30. dubna 1939 emigroval přes organizaci Černá růže do Palestiny.[2] V roce 1940 se dostal do armády a sloužil v československé jednotce.[1] S 200. protiletadlovým plukem se účastnil obrany Tobrúku.[2] Později jej přijali do důstojnické školy v Haifě a v roce 1943 se přesunul do Británie. Zúčastnil se v řadách Československé samostatné obrněné brigády se na podzim 1944 obléhání Dunkerque[1] proti útočné vozbě (OKPÚV) v Oddílu kanónů. V lednu 1945 byl německou armádou při hlídce zajat a přesunut do Dunkerque. V dubnu 1945, po dvou měsících jeho zajetí, proběhla jeho výměna za německé zajatce.[2] Po válce zamířil zpátky do Prahy a začal studovat chemii, vysokou školu ale brzy opustil.[1] V roce 1946 nastoupil do České tiskové kanceláře a v roce 1949 do Telepressu. Po jeho rozpadu pracoval v Ústavu pro experimentální chirurgii v Krči jako knihovník a dokumentarista. Od roku 1954 pracoval v Československém rozhlasu.[2] Začínal v německojazyčném vysílání a vypracoval se až na vedoucího ústřední redakce zahraničního vysílání.[1] V letech 1963–1965 pracoval v americkém rozhlasovém vysílání na Kubě.[2] Později se stal zpravodajem Čs. rozhlasu. Po návratu z Kuby vedl až do okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 německou sekci zahraničního vysílání rozhlasu. V roce 1968 zamířil do SRN, nejprve na roční neplacenou dovolenou. V roce 1969 zůstal v emigraci, kde sehnal práci na tiskovém oddělení německého ministerstva zahraničí.[1] V roce 1971 spolu s Adolfem Müllerem založil v Kolíně nad Rýnem nakladatelství Index. Toto nakladatelství bylo zrušeno v roce 1989.[2] Nakladatelství Index vydalo do konce 80. let na 200 titulů v Československu zakázaných autorů. Po listopadu 1989 působil jako dopisovatel řady českých médií. V roce 1998 převzal Řád Tomáše Garrigua Masaryka.[1] V dubnu 2014 obdržel Cenu Arnošta Lustiga za rok 2013.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bedřich Utitz
- Bedřich Utitz na webu Paměť národa
