Jde o historicky kvalitní vrcholně barokní patrovou budovu s výrazně architektonicky členěným průčelím. Z původně rozsáhlého komplexu náležejícího k faře se zachovaly ještě zbytky květinové zahrady s altánkem („lusthauzem“) ve stejném stylu.
Fara existovala v Sebranicích už v roce 1255, kdy patřila pod patronát rajhradského benediktinského kláštera. V roce 1589 ji převzali protestanti a v pobělohorském období nebyla zdejší duchovní správa obnovena, obec příslušela ke kunštátské farnosti. Až ve 30. letech 18. století byla samostatnost farnosti obnovena a tehdejší majitel kunštátského panství, dvorní rada Jan Theodor z Imbsenu (1676–1742),[2] nechal v letech 1733–1736 vystavět novou farní budovu.[1]
Nejprve v roce 1733 vzniklo dnešní východní křídlo jako samostatná budova. Byla vystavěna v archaičtějším stavebním stylu s malovanými záklopovými stropy. V roce 1736 byla část původní budovy na západní straně radikálně přestavěna a zároveň byla dokončena západní část budovy s klenbami. Autorem projektu je s největší pravděpodobností Jan Antonín Křoupal z Grünnenberga, který od roku 1736 do roku 1739 vedl na kunštátském panství stavební a geodetické práce.[3] Po roce 1800 proběhly klasicistní stavební změny, které se projevily úpravou interiérů a vložením erbu kunštátských Honrichsů na průčelí. V roce 2007 barokní komplex koupila obec, aby rozsáhlé sadové, luční a zahradní pozemky proměnila ve stavební; stavba fary dále chátrala. V roce 2019 získali chráněnou budovu soukromí majitelé, kteří zahájili její záchranu. Po rekonstrukci by měl objekt sloužit i jako kulturní a společenské centrum.[4]
Erb Honrichsů nad vstupním portálem fary v SebranicíchMalovaný strop v pokoji pro hosty fary v SebranicíchVstupní portál fary Sebranice
Jde o památku z doby vrcholného baroka, která si zachovala celou řadu původních prvků. Monolitická budova má výraznou fasádu členěnou zdvojenými pilastry zakončenými korintskými hlavicemi. Nad hlavním vstupem rámovaným pilastry je umístěn reliéfní erb rodu Honrichsů z Wolfswarffenu, majitelů kunštátského panství a patronů sebranické fary.
V přízemí budovy jsou valené klenby, místnosti ve starším východním křídle mají trámové záklopové stropy, malované vegetabilními motivy. Na stropním záklopu bývalé kaple je barokní malba Jupitera a Marta. První patro je zčásti opatřeno štukovou výzdobou stropů a zbytky klasicistní výmalby. V několika místnostech jsou zachovalá původní kachlová a litinová kamna.
WOLNY, Gregor. Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert von Gregor Wolny. Bd. II., Brünner Kreis. 2. vyd. Brno: L. W. Seidel, 1837. 587 s. (německy)
TENORA, Jan. Vlastivěda moravská. Díl 2./7, Kunštátský okres. Brno: Musejní spolek, 1903. 196 s.
Štukový strop v patře barokní fary v SebranicíchSÁŇKOVÁ, Tereza. Kronika obce Sebranice v zápisech Ondřeje Kanyza (1731-1762). Brno, 2009. Magisterská diplomová práce. Filizofická fakulta Masarykovy univerzity, Ústav pomocných věd historických a archivnictví. Vedoucí práce Helena Krmíčková. Dostupné online.
DOUŠEK, Roman. Sebranice a jejich rychtář Ondřej Kanýz (1694–1761). Vesnická komunita a její kultura v první polovině 18. století. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 289 s. ISBN978-80-210-4966-6.
IVANOVÁ, Charlotte. Obnova barokní fary v Sebranicích. Brno, 2022. Bakalářské práce. Vysoké učení technické v Brně. Fakulta stavební. Vedoucí práce Lukáš Ležatka. Dostupné online.
Česko
multimediální obsah na Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fara v Sebranicích na Wikimedia Commons 
