Přeskočit na obsah

Filip Turek (výtvarník)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Filip Turek
Narození5. ledna 1968 (56 let)
Cheb
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povoláníumělec, performer, malíř, konceptuální umělec, instalační umělec a grafický designér
RodičeJiří Turek
Manžel(ka)Věra Chase
DětiMatouš Turek
PříbuzníJakub Turek[1] (sourozenec)
Ondřej Turek (synovec)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Filip Turek (* 5. ledna 1968 Cheb) je český výtvarník, konceptuální umělec, performer a grafický designér.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Dětství prožil v Chebu a Mariánských Lázních, poté se přestěhoval do Prahy.

V letech 1982–1986 vystudoval Střední výtvarnou školu Václava Hollara, poté studoval rok dějiny umění na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a následně v letech 1987–1993 Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Milana Knížáka a Aleše Veselého. Na podzim 1999 čerpal tvůrčí stipendium v Egon Schiele International Art Centre v Českém Krumlově.

Plastika Sval na fasádě domu na adrese: Křížová 3332/39, 150 00 Praha 5 - Smíchov

Ve volné tvorbě jsou jeho doménou instalace a performance.[2][3][4][5][6] V užitém umění dal grafickou tvář vybraným pořadům televize Nova a později České televize, například kutilskému seriálu Rady ptáka Loskutáka, detektivnímu seriálu Rapl, reality show Dovolená v éře páry a Dovolená v protektorátu, filmům Apoštol národní zrady a Úhoři mají nabito. Vytvořil výrazná loga například Horydoly.cz, Evolve, Milujeme čtyřku a Po jedné stopě.

Jeho otec je spisovatel Jiří Turek, druhou manželkou byla básnířka Věra Chase, bratr je novinář Jakub Turek, syn překladatel Matouš Turek a synovec Ondřej Turek.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Samostatné výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1994 – Z dějin Umění: O cenu J. Chalupeckého, Galerie MXM, Praha
  • 1996 – Sladké tajemství, Galerie U dobrého pastýře, Brno
  • 1998 – Josef Sudek Revisited – Photoshop Remix, Galerie 761, Ostrava
  • 2001 – Fünf Minuten mit Chloroform, Galerie Jelení, Praha[7]
  • 2008 – Kryptonormal, Tranzitdisplay, Praha[8]
  • 2009 – Quasikryptonormal, Šternberk, Galerie Šternberk[9]
  • 2011 – V práci, doma, venku, A.M.180, Praha[10]
  • 2013 – Přídělový systém, DOX, Praha[11]
  • 2015 – Díry v abstrakci a jiné příběhy, Měsíc ve dne, České Budějovice[12]
  • 2016 – Funkce a styl, Galerie 2017, Praha[13]

Společné výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1989 – Konfrontace VI, Svárov
  • 1990 – People to People / Totalitní zóna, Stalinův pomník, Praha
  • 1990 – Art Party, Rock Cafe, Praha
  • 1991 – Výstava studentů AVU – ateliér prof. Knížáka, Kulturní středisko Blatiny, Praha
  • 1991 – Art Party II, Paraplu Fabrieken, Nijmegen
  • 1991 – Nová jména, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1991 – Výstava Akademie výtvarných umění, Palác U Hybernů, Praha
  • 1992 – Objekty a inštalácie, Považská galeria umenia, Žilina
  • 1992 – Kontakte '92, Museum Ostdeutsche Galerie, Řezno
  • 1992 – Její bratr, jeho manžel, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1992 – Od Ezopa k Mauglímu, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1992 – Slovaques et Tcheques, Galerie Jojo Maegh, Paříž
  • 1992 – Prague, Bratislava, D'une génération l'autre, Musée d'Art moderne de la Ville de Paris, Paříž
  • 1992 – Sirup, Pasinger Fabrik, Mnichov
  • 1992 – Výstava, Galerie MXM, Praha, Petr Lysáček, Michal Nesázal, Petr Písařík, Filip Turek
  • 1993 – Jako ženy, Galerie Nová síň, Praha
  • 1994 – Jinde a v čase, Státní galerie Náchod, Náchod
  • 1994 – Hybernatus, Galerie Akademie výtvarných umění, Praha, Štěpánka Šimlová, Ivan Vosecký, Trixi Weis, Filip Turek
  • 1994 – Výstava, Galerie Obecní dům, Praha
  • 1995 – Selfmade, Grazer Kunstverein, Štýrský Hradec, Véronique Elena, Rachel Evans, Mariko Mori, Steven Pipin, Jason Rhoades, Barbara Visser, Filip Turek
  • 1996 – Sladké tajemství, U dobrého pastýře, Brno[14]
  • 1996 – Mrkačka, Galerie MXM, Praha
  • 1997 – Mrtvé duše, Galerie Nová síň, Praha
  • 1998 – To není možný, Galerie MXM, Praha, Petr Písařík, Vilém Kabzan, Vladimír Skrepl, Petr Pavlík, Jakub Španihel, Filip Turek
  • 1998 – Harmonie 98, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1998 – Snížený rozpočet, Galerie Mánes, Praha
  • 1999 – CZ99 – Devadesátá léta, Artlab, Praha, Jan Kadlec, Jiří David, Filip Turek
  • 2008 – IN/visible, Olomouc
  • 2010 – 4+4 dny v pohybu, Desfourský palác, Praha
  • 2011 – Krajská galerie výtvarného umění Zlín, Nový Zlínský salón, Zlín[15]
  • 2017 – Jak to vlastně bylo, U dobrého pastýře, Brno[16]
  • 2019 – Monolog kominíka ve městě bez komínů, Nevan Contempo, Praha[17]
  • 2020 – Vykladači světa, Villa Pellé, Praha[18]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. česká Wikipedie.
  2. Artlist - databáze současného umění: Filip Turek. www.artlist.cz [online]. [cit. 2020-10-24]. Dostupné online. 
  3. REDAKCE. Druhý ročník Festivalu Fotograf pronikne do pražských ulic. Deník.cz. 2012-08-28. Dostupné online [cit. 2020-10-24]. 
  4. REDAKCE. Festival Fotograf útočí na veřejný prostor. Deník.cz. 2012-10-02. Dostupné online [cit. 2020-10-24]. 
  5. Galerie TIC. Galerie TIC [online]. [cit. 2020-10-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. VITVAR, Jan H. Strašlivá vojna s Turkem. Týdeník Respekt [online]. [cit. 2020-10-24]. Dostupné online. 
  7. Funf Minuten mit Chloroform
  8. Horolezec jako umělecký objekt
  9. Quasikryptonormal
  10. Filip Turek bude v práci, doma i venku
  11. Přídělový systém
  12. Díry v abstrakci a jiné příběhy
  13. Funkce a styl. www.umprum.cz [online]. [cit. 2020-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-29. 
  14. Webová rekonstrukce podle instalace v Domě U dobrého pastýře
  15. Nový Zlínský salón
  16. Jak to vlastně bylo. galerie-tic.cz [online]. [cit. 2020-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-08. 
  17. Nesnesitelná výstava citlivých mužů
  18. Vykladači světa v Galerii Villa Pellé

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]