Přeskočit na obsah

Leon Battista Alberti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Leon Battista Alberti
Rodné jménoLeon Battista degli Alberti
Narození14. února 1404
Janov
Úmrtí25. dubna 1472 (ve věku 68 let)
Řím
Místo pohřbeníSanta Croce (43°46′6″ s. š., 11°15′46″ v. d.)
Alma materBoloňská univerzita (1421–1425)
Povolánífilozof, jazykovědec, kryptograf, básník, architekt, architektonický teoretik, hudební teoretik, muzikolog, sochař, spisovatel, medailér, malíř, matematik, dramatik, varhaník, vědec, umělec, teoretik umění, humanista a úředník
Nábož. vyznáníkatolická církev
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leon Battista Alberti (14. února 1404 Janov – 25. dubna 1472 Řím) byl italský humanista,[1] architekt, teoretik umění, spisovatel a matematik, ale také všestranný sportovec,[2][3] jedna z velkých postav italské renesance, ztělesňující humanistický ideal všestranně rozvinutého člověka.[4] Napsal také první důkladný popis města Říma, první italskou gramatiku a zabýval se šifrováním textů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nemanželský syn v rodině Lorenza Albertiho,[5] bohatého kupce, vyhnaného z Florencie. Studoval humanistickou školu v Padově, církevní právo v Bologni a matematiku a fyziku opět v Padově. Roku 1428 získal doktorát církevního práva a protože papež zrušil vyhnanství Albertiů, mohl se vrátit do Florencie. Tam se seznámil s řadou umělců (Filippo Brunelleschi, Donatello, Lucca della Robbia, Masaccio). Kolem roku 1432 mu papež udělil legitimní původ a zároveň úřad, který Alberti zastával až do roku 1464. Úřední činnost mu nechávala dost času na jeho záliby, studia a cesty. Roku 1434 doprovázel papeže Evžena IV. do vyhnanství ve Florencii a roku 1438 byl členem papežské delegace na koncilu ve Ferraře. Roku 1447 se jeho kolega ze studií stal papežem jako Mikuláš V. a Alberti začal pracovat na stavbách a přestavbách města Říma. K tomu účelu vydal také Popis města Říma. Dále navrhl první renesanční průčelí kostelů v Rimini a ve Florencii, které se stejně jako paláce na dlouho staly vzorem pro další architekty období renesance i neorenesance. Roku 1459 pobýval s papežem Piem II. v Mantově, kde opět navrhoval kostely. V posledních letech života se věnoval psaní a napsal také knihu o šifrování.

Stavby[editovat | editovat zdroj]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Ve svých spisech o umění se Alberti snažil poskytnout umělcům geometrické a vědecké základy pro jejich tvorbu a vytvořil také nový jazyk umělecké teorie. U těles i u lidských těl zdůrazňoval význam povrchu, plochy, jež tělo uzavírá a skrývá jeho vnitřek. Účelem uměleckého díla je podle něho dojem, který vyvolá v divákovi.

  • „O soše“ (De statua, před 1435) popisuje kromě jiného různé geometrické pomůcky, které sochaři pomáhají zachytit správné poměry zobrazované postavy.
  • „O malířství“ (De pictura, 1435–6) se nevěnuje malířským technikám, ale povrchu zobrazovaného těla či tělesa a také povaze lidského vidění. Popisuje techniku zvětšování pomocí mřížky a základy perspektivy,[6] kterou ovšem přesně popsal až Piero della Francesca roku 1470.
  • „O stavitelství“ (De re aedificatoria, 1452) je první renesanční pojednání o architektuře, vedené vzorem římského spisovatele Vitruvia a jeho „Deseti knih o architektuře“. Alberti považuje architekturu za výraz společenského a politického uspořádání nějakého společenství a architektura pro samovládce je jiná než pro demokracii. Krásu Alberti definuje jako soulad všech částí, který je dokonalý tehdy, když se k dílu nedá nic přidat ani odebrat, aniž by to jeho působení poškodilo. Firmitas (pevnost), utilitas (užitečnost) a venustas (krása) měly být hlavními kritérii architektova uvažování.[7]

Dále Alberti napsal dvě komedie, vydal knihu básní, knihy o lásce, o rodině a domácím hospodářství, o chovu koní a psů a řadu dalších spisů.

České překlady[editovat | editovat zdroj]

  • L. B. Alberti, Deset knih o stavitelství. Praha: SNKLHU 1956
  • L. B. Alberti, O malbě. O soše. Praha: V. Žikeš 1947

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • L. B. Alberti (Florencie, Uffizi)
    L. B. Alberti (Florencie, Uffizi)
  • Tempio Malatestiano, Rimini
    Tempio Malatestiano, Rimini
  • Florencie, Palazzo Rucellai (1458)
    Florencie, Palazzo Rucellai (1458)
  • Mantova, S. Sebastiano (1459)
    Mantova, S. Sebastiano (1459)
  • Opere volgari, vydání z r. 1843
    Opere volgari, vydání z r. 1843
  • Santa Maria Novella
    Santa Maria Novella

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Leon Battista Alberti | Renaissance Architect & Author | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ OSN, heslo Alberti, L. B.
  3. ↑ Albèrti, Leon Battista - Treccani. Treccani [online]. [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. (italsky) 
  4. ↑ Gorfunkel, s. 55.
  5. ↑ Leone Battista Alberti.
  6. ↑ Linear perspective | Definition, Examples, & Facts | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ ADAMEC, Jaromír. Pozdně renesanční vily v Benátsku. Země světa. 7.6.2022, roč. 21, čís. 6, s. 20–27. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GORFUNKEL, Aleksandr Chaimovič, 1987. Renesanční filozofie (původním názvem: Filosofija epochi vozroždenija). Překlad : Otto Vochoč. 1. vyd. Praha: Svoboda. 377 s. 
  • Ottův slovník naučný, heslo Alberti, Luigi Battista. Sv. 1, str. 716

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Leon_Battista_Alberti&oldid=23640154“