Přeskočit na obsah

Píča

Tato stránka je zamčena pro neregistrované a nové uživatele
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek je o vulgarismu označujícím ženské přirození. O ženských vnějších pohlavních orgánech pojednává článek vulva.
Typický obrázek

Píča (v moravských a v některých slezských nářečích piča,[1] v některých slezských nářečích psáno i vyslovováno pyča[2]) je vulgární slovní označení pro ženský vnější pohlavní orgán – vulvu, nebo přeneseně pro ženu samotnou. Jako hrubá nadávka se dá použít i pro muže (a to jak v oslovení, tak při referenci); pro maskulinní objekty existuje i přechýlená varianta – nadávka s pseudolatinizující koncovkou -us (píčus/pičus).

Češi a Slováci znázorňují „píču“ schematickou kresbou kosočtverce, svisle postaveného na jeden ze svých ostrých vrcholů, se svislou čárou uprostřed. Stejný nebo podobný symbol se ve světě používá i v několika dalších významech.

Slovo „píča“

Etymologie

Píča souvisí s jinými českými slovy pipina, pindík (penis), slovenským piča, polským piczka (a krajovým ostravským pitka), srbochorvatským pička, bulharským pička, ruským pičuga a maďarským picsa (vše analogického významu jako v češtině), dále slovinským picek, lotyšským pincis, španělským picha a anglickým pizzle, vše s významem penis (v angličtině zvířecí p.).

O vzniku názvu existuje několik neprokázaných hypotéz. Jedna staví na společném pi-, což označuje močení (německy pinkeln, pissen, anglicky pee, piss, španělsky pingar, rusky písať – čurat) a pohlavní orgány (ekvivalentem píči je v němčině ovšem „die Fotze“).[3]

Další teorie míří až do starověkého Řecka a trojúhelníkové ochlupení spojuje s tvarem hrotu píky čili kopí (řecky kopis – obecně bodný nástroj, souvisí s pikros – bodavý).[4][5][6]

Rozšířený výklad,[6][7] zároveň ovšem často odsuzovaný jako lidová etymologie, odvozuje slovo od francouzského spojení petit chat (vyslovováno „ptý-ša“) – „malá kočka, kočička“, které se mělo dostat na Moravu během napoleonských válek. Takto říkali francouzští vojáci tehdejším prostitutkám, či přímo ochlupené vulvě (srov. anglické pussy i české číča).

Možno zmínit též jeden z výkladů starobylého názvu kopce Pičhora a nedalekého města Pečky na Kolínsku, který je spojuje staročeským slovesem „pičit se“ (= vyčnívat, ukazovat se);[8] spíše však pocházejí ze slova pečka, dialektického označení pro sušené hrušky či jablka.[9]

Použití

Fanoušci fotbalového týmu FC Baník Ostrava často používají pokřik „Banik pyčo, Banik pyčo, FCB!“[10] Popularitu pokřiku mezi fanoušky dokládá skutečnost, že jeden z fanouškovských webů, který nyní již neexistuje, měl kolem roku 2004 adresu www.banikpyco.cz.[11][12]

  • Hudební kapela Píča[13]
  • slovní vazby a odvozeniny, zpravidla vulgární
    • „Je to na piču“ – k ničemu to není, nestojí to za nic, obdoba „je to na hovno“;
    • „píčou ke zdi“ – je to špatné, nevypadá to dobře (obv. v odpovědi na dotaz typu Jak se máš? či na otázku týkající se vývoje situace);
    • „píčovina“ – hloupost, zbytečnost, kravina;
    • „pičifuk“ – vůně v rozprašovači, obvykle nevábně vonící;
    • „pičo“, příp. „ty pičo“ – oslovení zejm. mezi mladšími lidmi, vyjadřující překvapení, uznání, používané též jako tzv. slovní vata, obdobné běžnějšímu výrazu „vole“, příp. „ty vole“.
  • František Ringo Čech nazval jeden ze svých obrazů Zvířátka obdivují píču.[14]
  • Miki Volek napsal ke konci svého života porno rock’n’roll, jehož refrén radí „Neptej se rodičů, pomysli na píču…“.[15][16]

Symbol

Symbol vyrytý v Mostě ve 20. letech 20. století

Podoba a význam

Češi a Slováci znázorňují „píču“ schematickou kresbou kosočtverce, svisle postaveného na jeden ze svých ostrých vrcholů, se svislou čárou uprostřed. Někdy je symbol doplněn paprsčitě uspořádanými čárkami okolo kosočtverce, které symbolizují pubické ochlupení.[17] Symbol se často nazývá i jinými názvy pro vulvu.

Komplementární symbol pro penis existuje.[zdroj?]

Symbol nemá reprezentaci v Unicode, v textu se reprezentuje jako emotikon např. znaky <|>, <I> nebo <->.[zdroj?]

Symbolu a jeho systematickému fotografování se věnuje sociolog Rudolf Šmíd,[17][18] fotografiemi také ilustroval knihu Závišových básní Pičoviny.[19]

Použití v kultuře

  • Při rekonstrukci hradu Pernštejn byly odhaleny symboly vulvy, které spadají do 16. století.[20]

Reference

  1. Internetová jazyková příručka - heslo píča [online]. 2009-02-03 [cit. 2009-05-18]. Dostupné online. 
  2. Baník Pyčo!. banicek-ostrava.estranky.cz [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. 
  3. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice: Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. 
  4. Etymologie jednoho nepekneho slova [online]. 2006-10-13 [cit. 2008-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-06. 
  5. DOLEŽAL, Antonín. (Ne)pikantní jazykověda. Praha: Grada Publishing, 1996. ISBN 80-7169-333-2. 
  6. a b UZEL, Radim. Etymologie vulgární nomenklatury genitálu [online]. Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, 2005 [cit. 2008-01-19]. Dostupné online. 
  7. JK. piča [online]. Encyklopedie CoJeCo, 2000-09-05, rev. 2000-12-13 [cit. 2008-01-19]. Dostupné online. 
  8. Cesty a památky. www.cestyapamatky.cz [online]. Start:2008- [cit. 2023-07-28]. Dostupné online. 
  9. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny. 1. vyd. Díl III. (M–Ř). Praha: Česká akademie věd a umění, 1951. 629 s. Dostupné online. S. 334. 
  10. Baník pyčo !. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  11. www.SlaviaFOTO.net. www.slavistickenoviny.cz [online]. [cit. 2023-07-28]. Dostupné online. 
  12. Dobové kopie stránek na serveru Internet Archive
  13. Archiv stránek kapely Píča. picajede.com [online]. [cit. 2013-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-06-16. 
  14. a b Osobní stránky autora [online]. [cit. 2009-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  15. Miki Volek – kdybych neměl fůru chyb [online]. [cit. 2010-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-03. 
  16. [cit. 2010-08-17]. Dostupné online. 
  17. a b 12 nejkrásnějších českých kosočtverců – G.cz. G.cz. 2015-08-16. Dostupné online [cit. 2023-07-28]. 
  18. ŠMÍD, Rudolf. Rudolf Šmíd | Fotografie - Sluníčko jako čtvereček. rudolfsmid.cz [online]. [cit. 2023-07-28]. Dostupné online. 
  19. ZÁVIŠ a MATTUŠ, Jan. Pičoviny. Vyd. 1. Modřice [Brno]: Julius Zirkus, 2010. 149 s. ISBN 978-80-87097-10-6.
  20. KARÁSKOVÁ, Ivana. Renesanční předchůdci sprejerů. Magazín MF Dnes. 1999-01-14, s. 7. 
  21. ČTK. Kunderova Ptákovina měla po čtyřiceti letech znovu premiéru. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2008-10-12 [cit. 2023-07-28]. Dostupné online. 
  22. SVĚRÁK, Zdeněk; SMOLJAK, Ladislav. Hry a semináře, úplné vydání. In: Praha: Paseka, 2009. ISBN 978-80-7185-973-4. Kapitola Akt/hra, s. 48.
  23. SVĚRÁK, Zdeněk; SMOLJAK, Ladislav. Filmové komedie (osm scénářů). In: Hradec Králové: Kruh, 1991. ISBN 80-7031-504-0. Kapitola Kulový blesk, s. 81.
  24. Don Gio ve Filmové databázi
  25. MERTA, Vladimír. Vladimír Merta - Písně. music.taxoft.cz [online]. [cit. 2023-07-28]. Dostupné online. 
  26. VM Aktuality: novinky. www.vladimirmerta.cz [online]. [cit. 2023-07-28]. Dostupné online. 
  27. FIELD, T. R. Kosočtverce na ohradách. Praha: J. E. Novák, 1930. 
  28. Vzpomenete si, odkud pochází hláška „modří už vědí“?. Radiožurnál [online]. Český rozhlas, 2016-06-01 [cit. 2023-07-28]. Dostupné online. 
  29. Rozbor uměleckého díla [online]. White Dog, 2006-09-29 [cit. 2008-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-24. 
  30. Databáze hoaxů - Obraz Ringo Čecha pro Národní galerii [online]. Josef Džubák, HOAX.CZ [cit. 2009-10-29]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy