Jeho objev gallia významně podpořil Mendělejevovu teorii periodicity prvků. Například také navrhl, že nově objevený prvek argon je členem nové, dříve nerozpoznané chemické řady prvků, které vešly ve známost jako vzácné plyny.
Boisbaudran nevystudoval žádné odborné školy a byl samoukem. O to výjimečnější jsou jeho vědecké úspěchy a objevy. Byl za ně vyznamenán Křížem čestné legie (1876) Bordinovou cenou od Francouzské akademie věd (1872), Davyho medailí (1879 a Prix Lacaze 10 000 franků (1879). V roce 1888 byl zvolen zahraničním členem Britské královské společnosti.
Lecoq de Boisbaudran se narodil 18. dubna 1838 v Paříži v rodině šlechtického rodu hugenotů z francouzských provincií Poitou a Angoumois. Byl synem Paula Lecoqa a Anny Louise de Boisbaudran. Jeho otec založil v Cognacu úspěšný obchod s vínem, který těžil z tvrdé práce celé rodiny včetně mladého Paula. Jeho matka byla vzdělaná a učila svého syna historii a cizí jazyky, včetně angličtiny.
Paul získal učební osnovy École Polytechnique a studoval knihy z jejich kurzů. S podporou své rodiny si zařídil skromnou chemickou laboratoř a v ní se zabýval experimenty, které nastudoval v knihách. Byl samouk, který pomocí těchto experimentů rozvinul své spektroskopické teorie a učinil většinu svých objevů, včetně izolace galia.
V roce 1897 se oženil s Jeannette Nadault-Valette (1852–1926), ale děti spolu neměli. Ve stáří se u něj rozvinula ankylóza kloubů a zhoršující se zdraví mu po roce 1895 bránilo v práci. Zemřel v roce 1912 ve věku 74 let.
GalliumV letech 1866 až 1869 se zaměřil na přesycení roztoků, při kterém mohou v roztoku existovat látky ve vyšších koncentracích, než je možné za normálních podmínek. Dokázal, že kontakt přesycených roztoků s krystaly izomorfní soli způsobí, že se látka vysráží z roztoku. Dále ukázal, že mnoho bezvodých solí lze rozpustit a vytvořit přesycený roztok.
V roce 1874 zjistil, že některé krystalové plochy se rozpouštějí rychleji než jiné krystalové plochy. Například že oktaedrické plochy jsou v případě krystalů kamence amonného méně snadno rozpustné než kubické plochy.
SamariumVýznamně přispěl k rozvinutí tehdy nové vědě spektroskopii, která se týká interakce světla a hmoty. Vyvinul nové experimentální aparatury a použil je k provádění spektrálních analýz různých chemických prvků. Systematickými experimenty analyzoval spektra 35 prvků, přičemž použil Bunsenův hořák, elektrickou jiskru nebo obojí k vyvolání luminiscence vzorků prvků. Vyvinul teoretický rámec spektroskopie založený na molekulárních vibracích. Domníval se, že spektrální frekvence se vztahují k atomové hmotnosti prvku. Výsledky jeho raných výzkumů byly publikovány v jeho díle Spectres lumineux: spectres prismatiques et en longueurs d'ondes destinés aux recherches de chimie minérale (1874).
DysprosiumJiskrová spektra roztok soli pozoroval v uzavřené skleněné trubici s platinovým drátem v roztoku jako záporným pólem a dalším platinovým drátem nad povrchem kapaliny jako kladným pólem. V roce 1885 experimentoval s obrácením polarity elektrického proudu. Tímto způsobem získal fosforeskující pásy ve spektrech, které poskytují další charakteristiky různých chemických prvků.
V roce 1875 objevil prvek gallium. V roce 1874 zkoumal vzorek 52 kg minerálního rudného sfaleritu získaného z dolu Pierrefitte v Pyrenejích. Později připravil 75 gramů gallia s použitím více než 4 tun surové rudy. Potvrdil jeho spektrální charakteristiky, které se skládají ze dvou spektrálních čar ve fialové části spektra minerálu sfaleritu. Svůj objev pojmenoval gallium z latinského Gallia, což znamená Galie, tedy Francie.
EuropiumV roce 1879 objevil samarium poté, co poprvé izoloval oxid samariový. Přítomnost nového prvku Identifikoval pomocí spektroskopie, kdy pozoroval neznámé absorpční čáry. Svůj nový prvek pojmenoval samarium podle minerálu samarskitu, ze kterého byl izolován.
GadolliniumLecoq de Boisbaudran experimentoval se srážením sloučenin vzácných zemin z vodného roztoku pomocí síranu draselného k vyvolání srážení. Poté změřil spektra roztoků, ve kterých kapalina sloužila jako kladný pól. Lecoq de Boisbaudran si všiml spektrálního pásu ve žlutozelené části spektra, což svědčí o novém prvku. V roce 1886 se mu podařilo izolovat vyčištěný vzorek zdroje nového spektrálního pásma. Prvek pojmenoval dysprosium, což v řečtině znamená "obtížně získatelné".
.jpg)
